30 zlozvyků
30 zlozvyků, které už za sebou netahejme do nového roku
Je před námi křižovatka a celý nový rok. Chcete jít těžší, nebo lehčí cestou?
Pokud tou lehčí, odhoďte závaží, které Vás zbytečně tíží.
Tím závažím jsou především zlozvyky, negativní automatismy, které se proměnily v návyk jako cokoli jiného, co opakujeme alespoň 20 dní po sobě. Stejně jednoduše si můžeme zažít pozitivní návyk.
Proč vlastně lidé opakují stejné chyby, o nichž vědí, že jim neprospívají, ba dokonce, že jim škodí? Protože je to pohodlné. Přestat dělat něco starého není těžké, ale těžší je začít něco nového. Učit se to. Protože v té chvíli musíme opustit praktiky, které jsme znali, a vejít do míst, která neznáme. Někoho to děsí. Pro jiného je to výzva, které je připraven čelit denně.
Jestliže zápasíte s některým ze zlozvyků, které uvádím níže, máte před sebou čistou sněhovou pláň bez jediné stopy. A šanci na nový začátek. Na takový, po kterém možná toužíte a tolik o něm mluvíte.
Návyky, které nevedou k pozitivním výsledkům, jsou špatné. Co je rozbité, zlomené, je třeba opravit nebo vyměnit. A to včas. Než se rozbitě, zlomeně, začneme cítit také. Co tedy změnit?
1. Pusťme svou trucovitost. Nikdy najust neopakujme něco permanentně hloupého jen proto, že jsme dočasně naštvaní. Nebuďme jako trucovité děti. Pokud vyšlo najevo, že jsme neměli pravdu, spolkněme to a jděme dál. Nic není starší než včerejší noviny.
2. Pusťme své malé záště. Život je příliš krátký na to, abychom ho prožili v hořkosti a křivdě. Pokud nám někdo ublížil, ale zaslouží si druhou šanci, dejme mu ji. Pokud se někomu potřebujeme omluvit, udělejme to. Nehrabme se ve špatných kapitolách, dejme svému životnímu příběhu jednoduše šťastný nový začátek prostě tím, že obrátíme list.
3. Opusťme utkvělé myšlenky, že se někdo má lépe než my. Jestli se nám tráva za plotem zdá zelenější, přestaňme k sousedovi upínat zrak. Přestaňme se srovnávat. Přestaňme si stěžovat. A začněme lépe zalévat trávník, na kterém sami stojíme.
4. Pusťme se falešných přesvědčení. Dbehme na toto: Čas od času se zastavme, uzavřeme a zeptejme sami sebe: „Je to opravdu tak, jak si vykládám? Je to PRAVDA?“
Je legrační, jak se někdy snažíme vydávat domněnky za skutečnost. Domnívat se ještě neznamená mít pravdu. Čekat na něco ještě neznamená naplňovat to.
Proto více sledujme své myšlenky. Buďme moudří a uvědomme si, že jestliže se náš mozek řídí iluzorními směrovkami, dovede nás v konečném důsledku na prázdná a osamělá místa, která nemají žádný pevný základ. Bývají to jen tekuté písky, do kterých se propadáme bez šance z nich vybřednout.
5. Opusťme nápady, kterým už vypršela trvanlivost. Mnohdy pracujeme léta na něčem, čemu věříme a co chceme zdokonalit. Než však vylezeme ze své díry, trh se změní. Nebuďme umanutí. Takové prozření je bolavé, tak jako každého ponaučení. Poodejít z místa, kde jsme už vytlačili důlek, je těžké. Každá změna bolí. Ale věřte, že nic nebolí tolik jako zůstat přilepený k místům, která už dávno patří minulosti.
6. Pusťme se dávných katastrof. Pohlédněme do zrcadla. My nejsme ten, komu se něco přihodilo včera. Jsme ten, kým jsme se rozhodli stát teď. Minulost neexistuje. Stejně jako budoucnost. Obojí si vymyslel člověk, ale žádný čas ve skutečnosti neexistuje. Je pouze TEĎ.
V každé chvíli můžeme odložit to, co již nepotřebujeme, zhluboka se nadechnout a začít od nuly. To, že jsme na správné cestě, obvykle zjistíme tak, že nás přestane vzrušovat neustálé ohlížení zpět. A že jediná naše touha bude dělat další krok.
7. Opusťme svou snahu vyhýbat se problémům. Napsal jsem o tom hromady článků. Shrnu to jednou větou: Nemůžeme změnit to, čemu se odmítneme vzepřít.
8. Opusťme všechny malé mrzutosti. Nedovolme, aby nepříjemné maličkosti nahlodávaly naše štěstí. Jsou to ty štětinky, které do nás pořád bodají a my se kvůli nim cítíme mizerně. Ano, a bývají to malichernosti.
Pamatujme, že frustrace a stres pocházejí z přístupu, kterým reagujeme. Ne ze samotných událostí nebo prožitků, jaké jsou. Upravme tedy svůj postoj. Jakmile začneme myslet pozitivně až asertivně, frustrace i stres odplynou.
9. Opusťme své hrátky na rezervované a nepřístupné. Většina z nás se potřebuje naučit být lidštější. To znamená vnímat své okolí. Nevyhýbat se očnímu kontaktu. Neschovávat se za elektronické hračky. Častěji se usmívejme. Ptejme se druhých na jejich příběhy. A naslouchejme jim.
10. Pusťme se obavy, že jiní lidé jsou „normálnější“ než my. Bojíte se něco vykonat s tím, že by to bylo příliš nenormální? Bojíte se být sami sebou? Připadáte si až příliš ulítlí? Něco Vám povím: Jediní normální lidé jsou ti, které ještě neznáme dost dobře. Tečka.
11. A naopak pusťme se nabubřelého pocitu, že nám ostatní lidé nestačí. I když jsme možná dřeli opravdu tvrdě na to, abychom se dostali na místo, kde nyní jsme, to znamená ať jsme jakkoli úspěšní, věřme, že na světě neexistuje sólově úspěšná osoba. Vždycky nám někdo pomohl. Někdo v nás věřil, někdo nás povzbuzoval, někdo v nás investoval (a vůbec nemluvím o penězích).
Všichni jsme produktem lidí, kteří jsou v našem nejbližším okolí. Vůči nim buďme vděční a vůči druhým buďme stejně podpůrným elementem. Ještě nikdo v běhu na dlouhou trať nezesílil tím, že ukazoval, jak malí ostatní jsou. Proč? Protože takoví jsou jen lenoši. Ukazují na druhé, aby je ponížili. Místo toho, aby vyrostli vlastní prací.
Buďme za všech okolností pokorní. Ať se daří, nebo ne, buďme učenliví. Buďme zkrátka i své konkurenci dobrými sousedy.
12. Opusťme představu, že jsme jen to, co vidíme. Podléháte rezignaci jen proto, že vidíte svůj současný život? Neuspokojivé výsledky, realitu, jakou jste si nepřáli? Dovolte otázku: Proč se pořád ohlížíte kolem? Všichni jsme výjimeční lidé. Tak výjimeční, že ani dvojčata nemají shodnou DNA. Všichni máme mimořádnou hodnotu v sobě. A všechny nás, více než cokoli jiného, charakterizují dvě vlastnosti: 1. naše trpělivost, když máme málo, a 2. naše pokora, když máme více než dost.
13. Opusťme všechno, co nepotřebujeme. Mnozí lidé nebudou nikdy šťastni, protože nikdy nebudou mít dost. Lační pohledem po nablýskaných výkladech a vidí – cenovky. Ať máte v příštím roce před očima cokoli, radím Vám: Nikdy neposuzujte cenu. Vždycky posuzujte hodnotu. Ostatně vždycky je snazší dosáhnout bohatství tím, že nám bude stačit méně, než snažit se vydělávat stále víc a víc a víc.
14. Opusťme snahy hledat štěstí všude kolem nás. Všichni si můžeme vytvořit své vlastní slunce. Naše štěstí totiž vzniká uvnitř. Jak? Snažme se každý den PŘEČÍST něco pozitivního a než půjdeme spát, UDĚLAT něco pozitivního. Udržujme zaostření na pozitivní možnosti a příležitosti a pak se vždycky budeme cítit skvěle. A pokud se budeme skvěle cítit, budeme dělat skvělé věci.
15. Opusťme své nutkání být odměněni za každý dobrý skutek. Kdykoli uděláme něco pozitivního pro druhé, už v tom je přínos pro nás. Všichni jsme se narodili se schopností změnit něčí život. Buďme laskaví. Buďme druhým po ruce. Tím budeme rozdílovým člověkem.
Nikdy nepochybujme o tom, že se to vyplatí. Dáváním opravdu ještě nikdo nezchudl.
16. Pusťme se všech malých lží a osobních šarád. Podnikatelé vědí, že tím nejdůležitějším pro úspěch je důvěryhodnost. Vyrobit ji není jaderná věda. Stačí, abychom byli upřímní. Dodržovali sliby. Omlouvali se za své chyby.
To všechno děláme v první řadě kvůli sobě. Potřebujeme být typem člověka, se kterým se chceme potkávat a trávit s ním čas. Typem člověka, jehož činy, slova a hodnoty navzájem ladí. Potřebujeme být tím typem člověka proto, že se sebou musíme žít až do smrti.
17. Opusťme jakékoli pokrytectví. Mohl bych o tom napsat hektary slov, ale napíšu to, čím mě zaujali hinduisté: Nemohli se, když svítí slunce, jestliže se nechceš modlit, když prší.
18. Opusťme svou snahu klást potřeby všech před své vlastní potřeby. Ano, buďme k dispozici druhým. Ale nedovolme, aby nás zneužívali. Naslouchejme druhým, ale nikdy neztraťme vlastní hlas.
19. Přestaňme se bát toho, co nám říká intuice. Strach zabíjí mnohem více snů než naše neúspěch. Strachu se nemůžeme zbavit, ale to vůbec nevadí. Hlídejme si jen to, aby nás nesrážel k zemi. Naopak, ať nás nakopává, probouzí, motivuje. Ať je laťkou, kterou budeme chtít překonávat.
Každý den v novém roce udělejme alespoň jednu věc, které se bojíme. Čím neohroženěji budeme jednat podle své intuice, tím více nám intuice bude sloužit – protože přestane mít pocit, že s námi marní čas. Kdykoli něco vnitřně ucítíme, věnujme tomu pozornost.
20. Přestaňme se snažit rovnat hvězdy do řady. Tohle mi úspěšní podnikatelé říkali, kdykoli jsem si myslel, že k úspěchu potřebuji dokonalý plán. Přitom častěji stačí jen něco vyzkoušet a zjistit, zda to má smysl.
Nechme hvězdy na nebi tak, jak jsou. Jsou rozházené, ale neopakovatelně. Buďme takoví i my. Prostě dělejme to nejlepší, co v dané chvíli umíme – dokud nebudeme vědět, jak to udělat lépe. K pochopení, jak něco udělat lépe, potřebujeme zkušenost. A zkušenost je od slova zkusit to.
21. Přestaňme se snažit zvládnout všechno najednou nebo napoprvé. Bůh je prý dokonalý. Ani on ale nestvořil svět za den. Proto vytrvejme ve své cestě. Správné sny nemají žádné termíny. Nestresujme se časem. Jednoduše dělejme to nejlepší, co můžeme právě teď. A do cíle dojdeme.
22. Opusťme svůj přístup „všechno, nebo nic“. Mezi extrémními body, bílým Úspěchem a černým Neúspěchem, je šedá zóna. Na té se budeme pohybovat většinu času. Té šedé zóně se říká cesta. Užívejme si ji. Užívejme si vše, co se cestou učíme, co jiným pomáháme naučit se, zkrátka užívejme si proces růstu. A nikdy nedopusťme, aby nám bílý úspěch oslnil oči a černý neúspěch zatemnil srdce.
23. Opusťme nadměrnou sebekritiku. Proč o sobě mluvíme nebo smýšlíme negativně? Nikomu neprospěje připomínat si mizérii, mlít sebepodceňující komentáře. Pokud si přejeme inspirovat sebe nebo druhé, snažme se v každé chvíli vidět lepší stránku. Bavme se svými chybami. Přijímejme své nedostatky. Odpouštějme si. Mějme se rádi. Buďme zkrátka neomluvitelně sami sebou.
24. Opusťme ty, kteří tvrdí, že nejsme dost dobří. Více žen na světě trpí bulimií a anorexií, než kolik jich čelí rakovině prsu. Pro muže platí podobné statistiky. Tu větu zopakuji ještě jednou: Mějme se rádi takoví, jací jsme. Protože jsme tak krásní, jací jsme. Výjimečně krásní. Neopakovatelně krásní. Nikdo se nám nevyrovná, tak jako se my nevyrovnáme jiným.
25. Opusťme svou potřebu měnit se jen proto, abychom zapůsobili na druhé lidi. Měňme se jedině proto, abychom se stali lepší osobou. Abychom rychleji zamířili ke svým snům. Abychom dříve dosáhli svých cílů. Měňme se jedině proto, že jsme přesvědčeni, že změnit se je správné PRO NÁS.
26. Přestaňme se snažit, aby nás měl každý rád. Budu asi bolestivě upřímný, ale jiný být neumím: Skoro nikdo nepotřebuje nás mít rád a mnoha lidem je šumafuk, co děláme. Proto si neberme osobně slova, která o nás druzí říkají. Co si o nás myslí a říkají, je v první řadě odraz jejich osoby, ne naší. Protože ta slova a myšlenky vycházejí z nich, ne z nás.
27. Pusťme k vodě všechny negativní vlivy. Nemůžeme být tak naivní, abychom očekávali, že se budeme cítit pozitivně, jestliže budeme obklopeni negativitou. Proto zrevidujme své okolí. Buďme s těmi, kteří nám pomáhají dostat ze sebe to nejlepší, a ne s těmi, kteří do nás zkoušejí dostat to nejhorší.
28. Opusťme představu, že vzdát se špatných věcí a vztahů znamená neuspět. Vzdát se a pohnout se z místa jsou dvě různé činnosti.
29. Opusťme přesvědčení, že je pozdě začít znovu a lépe. Jsme tam, kde si zasloužíme být. Pokud nás znervózňuje, že jsme dole, uvědomme si, že je vždycky lepší stát jistě na nejspodnější příčce žebříku, než se riskantně klimbat na vrcholu, když na to nejsme připraveni. Všechno má svůj čas. A náš úspěch roste jen tak rychle, jak rosteme my sami.
30. Přestaňme odkládat věci „jen o jeden den“. Ne, už žádný další den. Přestaňme dokolečka jen otálet. Přestaňme si ustavičně jenom něco přát a začněme na tom konečně pracovat. Udělejme to, co máme dnes udělat, abychom mohli zítra být tam, kde jsme si přáli být.