7 vzpruh
7 vzpruh, jak se ještě zvednout, když nás život nekompromisně srazí k zemi
„Někdy Tě život musí srazit hlouběji, než jsi kdy byl, aby ses mohl narovnat a dosáhnout výš, než jsi kdy dosáhl. Někdy Tvé oči potřebují zvlhčit slzami, aby konečně viděly možnosti, které jsi doposud přehlížel, mnohem jasněji a zřetelněji.“ Nietzsche
Sedím s Radimem Passerem, 39. nejbohatším Čechem, v nejvyšším patře mrakodrapu, kde sídlí jeho firma, a nedokážu se odtrhnout od brilantního výhledu na Prahu. Odtud by kartografové mohli kreslit mapy.
„Výška, že?“ usmívá se, když stojím v obavách těsně u stěn ze skla a není mi bůhvíjak – při představě, jak bych se asi cítil, kdyby tu okna nebyla.
„Alespoň jste blíž Bohu,“ chci odlehčit svůj strach a ukazuji k mrakům, kterých se tu skoro dotýkáme. Radim se usměje, zavrtí hlavou a poklepe si na srdce. Naznačuje mi, že má Boha s sebou všude. I v přízemí.
Věří. Silně věří. Nejspíš každý v něco věříme. Jemu víra pomohla překonat nejtěžší okamžik, který si žádný rodič nechce ani představit. Totiž když přišel o to nejcennější. O svého tříměsíčního syna. Zničehonic hůř jedl, lékaři ho, šestitýdenní uzlíček, museli operovat a objevili nádor v hlavičce. Zažil jsem podobný zmar a bezmoc, kdy mi všechny peníze a dosažené úspěchy byly k ničemu. V té chvíli je nemožné jít dál, pokud majetek a kariéra byly Vaším náboženstvím – a pak zjistíte, že to, čemu jste věřili, je zoufale málo, když potřebujete opravdu pomoct. Radim se obrátil k Bohu, víře, že se syn od nich pouze odloučil a jednou se shledají. To mu pomohlo zvednout se. Dokonce poté zažil ty největší profesní úspěchy, protože přestal podnikání podmiňovat penězi (o tom ale detailně píšu v jeho zpovědi v novém vydání magazínu FC o Klíči ke štěstí).
Ne každý věří v Boha. Nicméně každý potřebujeme v něco věřit. V něco, co nás zvedne na nohy tehdy, když se náš život zhroutí jako domeček z karet a všechno ztratí smysl. Takové chvíle přicházejí a mají svůj přesný smysl.
Jak se oprostit od hořkosti, zklamání, bolesti?
Jak přestat bořit všechny své plány?
Kde najít motiv jít ještě kupředu, když se nám zdá, že život ztratil význam?
Celý večer jsem o tom přemýšlel na premiéře Carmen. A stále více jsem si uvědomoval, jak záleží na našich myšlenkách. Přál bych si, aby následující vzpruhy nikdo nepotřeboval, tedy aby se nedostal do situací, kdy jsou potřeba. Ale vím, že život nás prostě čas od času potřebuje srazit k zemi. Protože je zvědav, zda zůstaneme ležet, nebo si uvědomíme, že…
1) Na co se zaměříme, to může všechno změnit
Neohlížet se zpátky, když víme, že bychom neměli. Netrapme se tím, co nemůžeme ovlivnit. Zkusme být pozitivní. Změnit pohled, postoj. Pozitivní myšlení je tou nejdůležitější výbavou všech úspěšných lidí. Protože oni se potýkají s řadově většími problémy i prohrami a musejí je konstruktivně řešit. Negativní myšlení nezná konstruktivní řešení. Jen boří. Náš způsob přemýšlení přímo ovlivňujeme, jak smysluplně žijeme. Mozek rozhoduje o tom, co uděláme. A to, co děláme, obstarává výsledky. U našeho myšlení tedy začíná celý úspěch a štěstí.
Není možné mít pozitivní život s negativním postojem. I když jsme zahořklí, najděme ve svém dohledu první kostku, kterou nebudeme chtít zahodit, nýbrž použít ji ke stavbě. A na ni položme druhou. A třetí. I když to hledání může být těžké, smysl, pro co žít, vždycky najdeme. I když by to měly být děti, rodiče, přátelé nebo dar, který se neopakuje – že jsme konečně živi.
2) Nedokázali bychom být šťastni bez občasného neštěstí
Kdyby nebyla zima, nikdo nepřivítá jaro. Díky špatným okamžikům jsme schopni poznat ty dobré. Díky slaným jídlům oceníme ta sladká. Život je rozmanitý a učí nás, abychom byli vděčni, když se daří, a trpěliví, když se otíráme o dno. Obojí má smysl, jen ho někdy dokážeme rozpoznat až s odstupem času. Ale to nevadí, i od obrazů někdy musíme poodstoupit, abychom si vychutnali jejich význam v plné kráse.
3) Z každé těžké chvíle si můžeme vzít poučení, pokud chceme
Radim Passer tehdy kompletně změnil svůj život a přeskládal své hodnoty. Začal se věnovat více své rodině a dnes, šestnáct let poté, má dva syny. Ale nezapomíná, naopak.
Zkušenost není to, co se nám přihodilo. Zkušenost je to, co uděláme, jak naložíme s tím, co se nám přihodilo. Všechno špatné se snažme přijmout jako lekci. Náš život je to, co myslíme, říkáme, děláme. Náš život jsou lidé, které si držíme okolo sebe. Náš život jsou naše priority, čas, který jim věnujeme. Jsme kombinace všeho. Ztělesňujeme každou zkušenost, kterou jsme kdy měli a vzali s sebou. Je cítit z našich úvah, činů. Negativní prožitky nás dokážou pozitivně formovat, dělat z nás pokornější, uvážlivější lidi. Ale to záleží na nás.
Otec-těžký alkoholik měl dva syny. Denně je bil, utekli z domova. Po čase se ti bratři potkají a ptají se, jak se druhému daří.
První bratr: Jsem alkoholik. Co jiného ze mě mohlo vyrůst, když jsem měl takového otce?
Druhý bratr: Jsem abstinent. Co jiného ze mě mohlo vyrůst, když jsem měl takového otce?
4) Každý okamžik je nový začátek
Ať se stalo cokoli nepříjemného, je to za námi. Minulost. Přát si jinou minulost je plýtvání časem. Každý okamžik je nový konec a nový začátek. Kdykoli jsme sraženi na dně, každá příští sekunda je příležitost, jak se odrazit.
V té minulosti zůstávají i naše chyby. My nejsme ti, kdo jsme kdysi byli. Jsme ti, kdo se chtějí někým stát. Protože fillm našeho života běží kupředu, daleko spíše se staneme tím, kým se chceme stát, než tím, kým jsme byli. Abychom se ale mohli stát někým jiným, nesmíme opakovat stejné chyby. Potřebujeme se poučit. Jestliže věříme, že něco můžeme změnit, naše překážky a frustrace nám nedokážou vzít schopnost dokázat to. Opět ale záleží jen na nás.
Nevracejme se do minulosti. Je to zbytečné. I nejtemnější noc jednou skončí a slunce vysvitne. I když si budeme přát, aby neskončila, budík vždy zazvoní. A jestliže uděláme soustředěně jeden krok, pak druhý, pak třetí, a tak neustále, jednou budeme překvapeni, jakou vzdálenost jsme od místa neštěstí ušli.
Klidně si před zrcadlem nahlas řekněte: „Jediné, co od Tebe potřebuji, je nikdy se nevzdat, bez ohledu na to, jak těžkými chvílemi budeme procházet.“
5) I když věci necháme, neztratíme je
Říká se tomu růst. Nechat být minulost umožňuje nalézt cestu pro budoucnost. Nechat to, co nefunguje, umožňuje nalézt cestu pro to, co fungovat může.
Nechat být mnohdy bolí. Ale měli bychom se ptát, zda bolest ze setrvávání v něčem, co nás netěší, není větší než bolest z opuštění toho, co nás netěší. Jakmile zjistíme, že odejít například od lidí, kteří nás zklamali, bolí méně, než kdybychom s nimi zůstali, je na čase vykročit a vyrůst.
Někdy si myslíme, že něco ztrácíme. Že je ostuda začínat znovu a znovu. Že jsme promarnili čas usilováním o změnu něčeho, co změnit nešlo. Ale zkušenost nikdy není promarněný čas. Se vším, co bolí, neztrácíme. Ale získáváme. Zkušenost, kterou jednou oceníme.
6) Překážky nepotkáváme na cestě, překážky jsou cesta sama
Má být běžec na překážkové dráze zaskočen překážkami? Ani my bychom se neměli divit, že nám denně rostou před očima komplikace, těžkosti a bariéry. Život je o ponaučení, přizpůsobení se, překonávání problémů. Jestliže požadujeme od života nějaké výnosy a zisky, musíme nejprve něco investovat. Něčím riskovat.
Nic nepřichází zdarma. Jestliže toužíme zhubnout, musíme si přivstat kvůli cvičení a změnit jídelníček. To je naše investice do potenciálního výnosu.
Abychom vyrostli, nepotřebujeme žádné peníze. Ale potřebujeme překážky. Život nám je posílá sám, bezplatně. Na překážkách se učíme a zlepšujeme. Čím vyšší výzvy přijímáme a zvládáme, tím vyšší pozice a odpovědnost si zasloužíme. V podnikání lze tedy uspět i od nuly, začít ovšem musíme prací na sobě. (Celý postup řešíme krok za krokem v naší online škole FC Academy.)
7) Buďme k sobě laskavější více než musíme
Ať selhal někdo jiný, nebo my sami, ať se chceme litovat, nebo sebeobviňovat, zklidněme se. Zkusme na sebe být v té chvíli obzvláště laskaví. Přijměme se takové, jací jsme. Zacházejme se sebou vždy s respektem. I když si myslíme, že pro sebe nemůžeme mnoho udělat, udělejme pro sebe alespoň málo. Už malý kousek radosti povzbudí. A udrží nás v pozitivním směru.
Ano, zažíváme chvíle, kdy cítíme především bolest. Ale bolest předchází každému uzdravování a hojení.
Ne každý věří v Boha. Ale v něco bychom věřit měli.
Minimálně v to, že to špatné, co nás bude potkávat, překonáme.
Protože, koneckonců, díky tomu vyrosteme.